Příspěvky

Když ještě žila máma, chodívali jsme na procházku do blízkého lesoparku, pokrývajícího návrší nedaleko našeho sídliště. Museli jsme projít kolem paneláků ze sedmdesátých let a pak čtvrtí rodinných a řadových domků z dob ještě starších. Na kraji lesa byly pozůstatky nějakého už dávno nevyužívaného objektu, který se stal útočištěm lidí bez domova.

Máma umřela a já se tam několik let nedostal. Pak jsme si pořídili pejska a já zatoužil se s ním po letech zase do toho lesoparku podívat. Minuli jsme paneláky, prošli tichými ulicemi rodinných domků a blížili se k lesoparku. Jaké bylo moje překvapení, když jsem uviděl najednou novou zástavbu, která tam mezitím vyrostla! Překvapení bylo nejen z toho, co tam za tak krátkou dobu bylo postaveno, ale zejména z toho, co jsem viděl.

Zástavbu tvořily moderní vily, co vily, chtělo by se říct hrady a to nejen proto, že tak působily svojí mohutností, ale také kvůli obranným prvkům, které měly toto sídliště chránit. Nebyly tam valy a palisády, ale kamenné zdi a ploty a jistě i řada jiných zabezpečovacích prvků, které na první pohled nebyly viditelné. Projít bylo možné jen okolo, ulicí mezi vilami a starou zástavbou, ulice uvnitř byly nedostupné. Nejdřív ze všeho jsem si všimnul velkých cedulí hlásajících, že se jedná o soukromý pozemek a symbolů pro zákaz vstupu lidí a zvířat. Cestu k lesu jsem nejdřív přehlédl.

Při venčení Rexe jsem na to musel pořád myslet. Co se to stalo s naší společností? Vím, že to není ojedinělé. Tak nějak podobně vypadají satelity, kterých za poslední tři desetiletí vyrostlo kolem Prahy spousta. Dvoumetrové betonové zdi, za kterými je možné tušit střechy domků, závora, nebo brána otevírající se automaticky jen těm, kteří tam mají povolen vjezd, je běžným obrázkem z okolí Prahy. Dobře, stalo se. Tato izolovaná sídliště, vtěsnaná často mezi okraj vesnice, pole a kravín, nebo silážní jámu, nám až tolik nevadí, protože se tam běžně nepohybujeme. Ale patří to do města?

Nejdřív mě napadlo, že bychom se měli domluvit a pro obyvatele tohoto pyšného sídla postavit koridor z vysokého drátěného pletiva vedoucí k zastávce autobusu, nebo k obchodu, aby nemohli zneužívat náš společný prostor a nemohli infikovat svým duchem povýšenosti a sobectví ostatní obyvatele naší čtvrti. Ale pak mě to přešlo, nejsem mstivý ani závistivý, tak ať si to užijí. Ale pocit jisté hořkosti ve mně přetrvává. Ne z tohoto konkrétního případu, ale z trendu, který je v naší společnosti stále víc a víc cítit.

Když procházím okolo rodinného domku s předzahrádkou, kterou si přes nízký a průhledný plůtek můžu prohlédnout a pokochat se krásně uspořádanými květinami, nebo dobře upravenou skalkou, je to pro mě vždy potěšení. Když vidím majitelku, která se tak hezky stará o ten malý kousek země, jak diskutuje s někým, kdo tudy prochází a komu to nedá, aby nepochválil její zahrádku, mám z toho taky radost. Určitě to potěší i tu starostivou majitelku. Pro koho jsou ale ty záhonky ve zdmi a ploty obehnané citadele, kam obyčejný smrtelník nesmí? Nepřichází jejich majitelé o něco také významného, co se nedá koupit, ale je pro náš život taky důležité?

Lidé by spolu měli mluvit. Když se potkají dva pejskaři a vymění si pár informací, nejde jen o ty informace, ale jde také o to, že se tím ubezpečujeme že nejsme nepřátelé, že sdílíme společný prostor, že se nemusíme jeden druhého bát. A to je základ budované důvěry, kterou potřebuje každá prosperující komunita. O čem nás ale ubezpečují obyvatelé toho opevněného gheta, když nám zakazují se k nim byť i  jen přiblížit? No, ať si tam jsou. A ti ostatní? Ti ať si užijí hezké vánoční svátky!

Rozhovorem novinářů Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka s AB juniorem, se rozvířila opět trestní kauza našeho premiéra. V médiích běhají různé protichůdné informace, které samozřejmě ovlivňují názory a postoje široké veřejnosti. Zejména tým poradců AB je schopen připravit způsoby reakcí, které působí prostřednictvím emocí a mohou značně zatemnit skutečnou podstatu toho, co se odehrálo. Abych se v té kauze sám vyznal položil jsem si několik otázek a odpověděl si na ně podle toho jak to cítím.

1. Jedná se v případě Čapího hnízda o dotační podvod?

Jedná se o podvod, firma byla účelově vytvořena pro získání 50 milionové dotace.

2. Je Babiš jr nemocný?

Těžko říct, pravděpodobně by nelétal jako pilot s dopravním letadlem. Není jeho „nemoc“ spíš důsledek „lékařské péče“ v Moskvě a na Krymu? Lepší péči by určitě měl, pokud by zůstal ve Švýcarsku.

3. Byla cesta Babiše jr na Krym snahou ukrýt ho před trestním stíháním?

Asi ano, kdekoliv v EU by mohl být snadno předán ke stíhání, na Krymu to je jistě složitější.

4. Byla cesta Babiše jr na Krym dobrovolná?

Asi ne, když poslal esemesku české policii s žádostí o pomoc, s tím, že je unesen.

5. Jaká byla skutečná role manželů Protopopových?

To se asi jen tak nedozvíme. Nabízejí se různé spekulace o jejich možné spolupráci s GRU nebo jinými tajnými službami Ruska. Protopopov pravděpodobně nedělal jen řidiče!

6. Byla výpověď Babiše jr jen výplodem choroby?

Určitě ne, to co říkal mělo smysl, potvrdilo se, že měl pravdu, když tvrdil, že byl v Moskvě a na Krymu. Během rozhovoru byl zjevně při smyslech.

7. Co bylo příčinou emocionálního rozrušení Babiše jr?

Pravděpodobně způsob léčby v Moskvě a na Krymu a způsobem „péče“ Protopopova. Trpí stále strachem z tohoto člověka. Musel prožít velmi traumatizující zážitky, pravděpodobně ještě zesílené „léky“.

8. Byl rozhovor „za hranou“ nebo porušením zákona?

Určitě ne, i podle advokáta Sokola. Rozhovor byl určitě ve veřejném zájmu

Když tak přemýšlím o této kauze, vzpomínám si na Ukrajinského prezidenta Juščenka, kterého tajné služby Ruska trvale poškodily a znetvořily. Mají asi k dispozici široký arzenál různých přípravků, které využívají v případě potřeby. Známé je také rozsáhlé zneužívání psychiatrických léčeben vůči zdravým odpůrcům režimu.

ČSSD odmítla položit vládu a svým bezzásadovým alibistickým postojem, odejít při hlasování ze sálu, si téměř podepsala rozsudek smrti. Je zjevné, že ČSSD tímto aktem posílí hnutí ANO a ještě více oslabí vlastní pozici. Co ještě můžeme od této strany čekat? Co očekávají samotní funkcionáři ČSSD od tohoto svého rozhodnutí? Zdá se, že je to jen a pouze zachování vlastních ministerských a jiných postů. A to je velmi, velmi málo a je to také velmi, velmi smutné.

Proč byl tento jejich postoj bezzásadový? Je to prosté. Požadavky na výkonného politika by měly být vymezeny několika kritérii. Prvním a nejdůležitějším je jeho trestní bezúhonnost. Jestliže ani v tomto nejsou schopni zaujmout jasný postoj, tak ztrácí veškerou důvěryhodnost.

Stejně tak alibistické a bezzásadové je zdůvodnění jejich rozhodnutí. Že není plán B? To je přece úplně jedno. Plán B pro všechny demokratické politiky je respektování ústavy a zákonů. Že Babiš není jejich problém? To se ale hluboce mýlí. AB je problémem všech slušných lidí této země! V tom vidím nejvíc jejich bezzásadovost. K jejich rozhodnutí jistě přispělo i prohlášení prezidenta, že pokud padne vláda pověří znovu Andreje Babiše sestavením vlády. Takže vlastně všechny protesty jsou zbytečné. Navíc SPD vedené (Pi)Tomiem Okamurou se hned nabídlo, že vystřídá ČSSD a vládu podrží.

Co tedy vlastně ČSSD v takové situaci mohla dělat? Mohla a měla. Měla bojovat. Bojovat za poctivou politiku. Bojovat proti podvodům, proti zneužívání moci, proti popírání demokratických principů. Bojovat proti obcházení ústavy a hájit ji jako pevnost svobody a demokracie u nás. Bojovat za svůj levicový program, který jim vykradlo hnutí ANO. Nepoučili se dost z prohraných parlamentních a komunálních voleb? Co by se ještě muselo stát, aby se probrali z této sebevražedné letargie a rozhodli se pro úplně jinou strategii?

Dovedu si představit docela jiný vývoj. Například pokud by ministři ČSSD opustili vládu a vyvolali tak vládní krizi a pokud by se ostře vymezili vůči prezidentovi, a pokud by se postavili do čela boje proti podvodům AB, mohla by situace na naší politické scéně vypadat trochu jinak. Asi by hned nezískali hlasy zpět, ale dlouhodobě, pokud by v tom vydrželi, by se znovu mohli stát důležitou levicovou demokratickou silou. Škoda, nestalo se. A teď už je na všechno pozdě. ČSSD tak promeškala další příležitost jak zahájit vlastní obrodu.

A co bude dál? No nic pěkného. AB bude dál kolem sebe kopat, vyměňovat politiky a úředníky tam, kde by mu mohli pomoct v obraně proti trestnímu stíhání a tím jen vyvolávat ostřejší reakce politiků, lidí, médií atd. Opravdu nic hezkého. Prezident ten se baví, protože jemu je úplně jedno jaký dopad to bude mít na obyčejné lidi, na naši pozici ve světě. A ČSSD? Ale vždyť na ní už teď přece vůbec nezáleží!

Tak nevím, jestli lze nazvat optimismus předsedy ČSSD Hamáčka ještě optimismem, nebo to je už něco jiného. Myslím, že jsem nebyl sám, kdo očekával další ztráty této strany po komunálních a senátních volbách. Kdo za to může? Myslím, že už je zcela jasné, že nikdo jiný než samotná ČSSD. A nemusím být prognostikem, abych předpověděl další pád do temnot, pokud se nestane něco výjimečného, něco zcela mimořádného.

Co by to ale mělo být? Naprosto zásadní změna. Personální a programová, ale také ve stylu práce. Má strana v současné době osobnosti, na kterých může stavět? Několik by se jich možná našlo. Někteří byli již v minulosti obětováni snad pro oběť samotnou, jako třeba pan Dienstbier a někteří museli opustit vrcholové pozice po prohraných parlamentních volbách. Škoda. Nebyli až tak špatní a hlavně náhrada za ně jaksi není. Resp. ta co je, může stranu, jak se ukazuje, přivést rychle do nenávratna. Respektované osobnosti ale nepřivede straně personální agentura. Ty musí ve straně samy vyrůst. Ale to se dnes už asi nenosí.

S programem je to trochu složitější. Zaznamenal jsem názor, že strana vlastně doplatila na to, že jsou jaksi splněny její dlouhodobé cíle, které prosazovala a za které bojovala, samozřejmě v domě minulé a ještě minulejší. Otázkou ale zůstává, jestli ty cíle byly splněny díky sociální demokracii nebo jen tak mimoděk jaksi díky obecnému pokroku. A tak asi nezbyde, než sednout a dát na papír, nebo na displej, novou levicovou ideovou doktrínu a na ní postavenou vizi. Vizi, která by reagovala na problémy společnosti příštích desetiletí. A těch jaksi není málo. Globalizace přináší nejen pohodlí a pro nás Evropany i jistou míru blahobytu. Ale plíživě se ukazuje i odvrácená strana. A není to jen migrace, vyvolaná chudobou, nebo spíš bídou, bídou nejen materiální, ale bídou všech stránek života. Robotizace a digitalizace průmyslu může způsobit velké sociální problémy. Mají socani nějaké návrhy, jak to řešit?

Jsou i jiné problémy, které jsou viditelnější nyní, v době velkého sucha, které nám můžou dost zkomplikovat život. Asi se nezmýlím, když si budu tipovat, že to je z velké míry důsledek našeho průmyslového zemědělství, které se jaksi nestihlo za téměř třicet let transformovat ze socialistického, a které zničilo základ všeho zemědělství a to ornou půdu. Udělali v této věci socani vůbec něco? A dalo by se pokračovat, např. sociální bydlení a vůbec.

Takže vize. Ale kdo by mohl být jejím autorem? Kdo by byl schopen svými myšlenkami zaujmout voliče, občany naší země? Kdo by byl schopen získat dlouhodobě jejich důvěru? Pan Zimola? Pan Foldyna? Pan Hašek? Pan Rath? Nebo exsocan a samozvaný spasitel pan Paroubek? Cha cha! Ten sarkasmus mě opravdu netěší, ale je bohužel na místě.

Situace je ale o to těžší, že žijeme v zemi, kde nevítězí ideje, myšlenky, zásluhy, ale billboardy. V zemi, kde trestně stíhaná osoba aspiruje na nejvyšší místa v politice i státní správě a vykonává je a občanům, nebo alespoň velkému procentu našich občanů, to nevadí. V zemi, kde bují populismus a extremismus podporovaný nejvyšším představitelem země prezidentem. V zemi, kde prezident hájí zájmy cizí nepřátelské mocnosti proti vlastním občanům a jim je to jedno. Těžko se bude v takovém prostředí prosazovat poctivá dlouhodobá vize, která nebude populistická, účelová a platná do termínu prvních voleb. Není ale jiné cesty, pokud se bude chtít sociální demokracie stát opět stálicí na našem politickém nebi.

Konečně jak má sociální demokracie pracovat, jak má působit na občany, aby je znovu získala do svých řad, nebo aspoň jako své voliče? Sice asi stále platí, že kdo má víc billboardů, na kterých může naslibovat hory doly, ten vyhrává volby, ale touto cestou zadlužená ČSSD asi jít dlouhodobě nemůže. A kromě billboardů musí ještě aspoň něco dokázat. A situace se může změnit. Za chvíli už nikdo nemusí věřit ani těm billboardům.

Těžko se hledá univerzálně platná rada. Myslím, že základ je důvěra lidí. Důvěra získaná prací v jejich prospěch. Jedině důvěryhodní politici můžou přesvědčit někoho o perspektivě nových idejí. Politici nezkompromitovaní v korupčních kauzách, nebo touhou po moci a po slávě.

Dalším kouzelným slůvkem je zásadovost. Nenechat se koupit mocenskými pozicemi jako např. ministerskými křesly, a odmítnout podílet se na masakrování demokracie. To ukázala ODS, která teď díky svému zásadovému postoji sbírá body. A co sociální demokracie? Padá do temnot. A bude to pád dlouhý. Pokud ČSSD zmizí z politické scény, nebude mi jich líto. Bude mi ale líto poctivé levicové politiky, která by tu mohla být. Jen se tím zvětší prostor pro populisty, fašisty a pro to nejhorší – komunisty

Tento den pro mě představuje ten nejhorší zážitek mého života. Je pro mě brutálním a ničím neospravedlnitelným aktem násilí, ohavným, nemorálním činem, který poškodil naši zemi a její občany a na dlouhou dobu nás zotročil, učinil nesvobodnými a hluboce nás ponížil. Nikdy ve svém životě o tom nebudu smýšlet jinak.

Považuji za povinnost našich politiků a představitelů naší země, aby vyjádřili jasně svůj postoj k 21. srpnu v den výročí, obzvláště pokud se jedná o výročí kulaté. Chování našeho prezidenta Miloše Zemana považuji nejen za skandální, ale za zradu zájmů českého národa. Takové chování nemůže ospravedlnit ani skutečnost, že se již v minulosti vyjádřil a byl za to postižen. Takových lidí byly statisíce.

Velmi mě uráží i postoj Petra Štěpánka zveřejněný v Parlamentních listech (https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/21-srpen-Umelci-promluvili-Chystaji-akci-a-maji-strach-Zaznela-i-drsna-slova-proti-proudu-548287), který se snaží relativizovat okupaci a akce, které se organizují na její připomenutí. Podle něj není Rusko Sovětský svaz. Podle mě se mu ale svými totalitárními manýry velmi blíží. Na druhé straně si na rozdíl od Petra Štěpánka myslím, že současné Německo je jiná země než ta, která byla příčinou dvou světových válek ve 20. století.

U Petra Štěpánka se jedná o hrubou, nepravdivou a účelovou demagogii, u našeho pana prezidenta se jedná o zradu.