Většinu z nás asi zaskočila brutalita s jakou vede Ruská federace válku na Ukrajině. Nejde jen o cílené bombardování civilních čtvrtí včetně nemocnic, škol, dětských hřišť, divadel a dalších součástí civilní infrastruktury. Jde také o deviantní a patologické činy jednotlivých vojáků a skupin vůči obyvatelům obsazených území, které jsou válečnými zločiny srovnatelnými s nejzrůdnějšími a nejodpornějšími činy známými z historie a které jak se ukazuje je tolerováno nebo dokonce podněcováno ruskými veliteli a je tak asi i součástí taktiky ruské armády.
Kromě mučení a vražd nevinných a bezbranných obyvatel bych se chtěl zastavit u specifických sexuálních zločinů jako je znásilňování žen, zejména mladistvých. Z médií jsou dokonce známy případy, kdy ruští vojáci znásilnili čtyřletou holčičku, nebo jiný případ, kdy ruský voják pohlavně zneužil malé dítě snad ve věku do dvou let, sám si to zdokumentoval na mobilu a vystavil na sociálních sítích. K nejhrůznějším činům pak patří znásilňování matek před očima jejich dětí. K otřesným válečným zločinům patří i deportace ukrajinského obyvatelstva do RF, rozdělování rodin a zavlékání a adopce dětí na převýchovu.
Co říct k těmto činům? Existuje snad něco ještě horšího? Nadějí je, že se dostanou před mezinárodní trestní tribunál a že jejich pachatelé budou odsouzeni. Na druhé straně je zřejmě menší naděje, že budou potrestáni. Rozhodně ne za současného politického vedení RF. Co mě ale trápí je obava, kolik takových činů ještě bude spácháno, než tomuto peklu bude učiněna přítrž. A současně nejsem přesvědčen, že by „mírová jednání“ v nejbližší době mohla něco vyřešit, naopak se domnívám, že by mohla znamenat další hrozbu i pro nás v blízké budoucnosti. Jediné, co může tuto válku zastavit je úplné vítězství ukrajinské armády.
Nejsem voják, abych se mohl zodpovědně vyjadřovat k situaci na frontě, ale vím jako obyčejný občan, že hodně mohou napomoci i aktivity, které nejsou přímo spojeny s bojovými operacemi. Mám zde na mysli aktivity občanské společnosti, které mohou vyvinout tlak na vlády v demokratických zemích, aby zvýšily vojenskou pomoc Ukrajině takovým způsobem, která by tuto brutální válku pomohla brzy ukončit.
Jak se při válečných konfliktech ukazuje ti, kteří nejvíc válkou trpí, jsou kromě seniorů zejména ženy a děti, které zůstaly na okupovaných územích. A na ně by aktivity občanské společnosti měly být zaměřeny. A kdo jiný než právě ženy by měly být co nejvíc znepokojeny situací na Ukrajině? Kdo jiný než ony by měly s nimi maximálně soucítit? Věřím že mají velký potenciál angažovat se prostřednictvím svých ženských organizací v širokých protestech, které mohou vyvinout tlak zaměřený na vystupňování účinné pomoci, která by změnila poměr sil na bojišti takovým způsobem, který by znemožnil ruským vojákům páchat tato zvěrstva i nadále. Znamenalo by to snížení utrpení nevinných lidí a záchranu mnoha životů.
Mám na mysli dlouhodobý, intenzivní, mezinárodní a koordinovaný tlak formou demonstrací, peticí, veřejných vystoupení v médiích a aktivit na sociálních sítích. Tlak zaměřený na vlády, parlamenty, nevládní sféru a zbytek společnosti. Každý týden by se mohla odehrát v některém evropském městě významná a v médiích široce dokumentovaná akce, kde by byly formulovány požadavky na podporu Ukrajiny. Měly by zaznít i návrhy na vyzbrojení takovými typy zbraní, které jsou zatím „tabu“ jako jsou moderní tanky, letadla, dalekonosná munice, nebo rakety středního doletu. Současně by mělo zaznít, že Ukrajina má právo se bránit i bombardováním vojenských cílů na území RF. Argumentace obavou z eskalace konfliktu je poněkud alibistická, když ho druhá strana bez zaváhání eskaluje podle svých možností. Zdá se mi, že v informační válce je demokratický svět v nesmyslné defenzivě.
Jde o hodně! Jde o náš život založený na společných hodnotách. Hodnotách, které se vyvíjely a prověřovaly po staletí a tisíciletí už od antického Řecka a Říma. Život který žijeme a který je pro ostatní země a národy tak atraktivní by se mohl rychle a nenávratně změnit, tak jak se nám to stalo po r. 1948 a také po srpnu 1968. Braňme proto tu nejzákladnější hodnotu kterou je lidský život a život dětí a žen zejména.