Archiv rubriky: Politika a společnost

Konečně. Konečně významná instituce v této zemi podala ústavní žalobu na Miloše Zemana. Byly už sice nějaké pokusy, které většinou nějak vyšuměly, ale teď se mi zdá, že je situace trochu jiná. Už opravdu hodně lidí toho má dost. Předmětem sporu je nejmenování dvou profesorů, kteří byli řádně navrženi, tzn. prošli celou předepsanou procedurou, včetně podpisu předsedy vlády. Jak se ukazuje není v pravomoci prezidenta zasahovat do výběru, může pouze napadnout předepsaný proces. Ten byl ale v pořádku.

 

Já to vítám z mnoha důvodů. Jednak se mi nelíbí a to už dlouho, že prezident Zeman úmyslně porušuje Ústavu a se škodolibou radostí plive do tváře těm občanům, kteří to myslí s naší demokracií, právním státem a Ústavou zaručenými svobodami vážně. Svým jednáním, které je samozřejmě podpořeno autoritou prezidentského úřadu, se snaží, aby bylo postupně bráno jako normální, sice trochu za hranou, ale vždyť byl zvolen v lidovém hlasování všemi občany! Příště by si pak mohl dovolit zase o trochu víc. Postupně by se nám tu mohl objevit diktátor podřízený Moskvě a poklonkující brutálním čínským komunistům. Se stejným cílem napadá Zeman veřejnoprávní a nezávislá média a nevládní neziskové organizace, které nejsou podřízeny státní moci. Všechny tyto jeho kroky a aktivity jsou navýsost čitelné a je snadné si představit k čemu směřují. K další totalitě.

 

Konečně se bude muset ústavní soud vážně zabývat žalobou podanou na prezidenta. Snad to dodá odvahy ústavním institucím, aby také dbaly o dodržování ústavnosti v naší zemi. Pokud tak neučiní bude dále klesat důvěra lidí v ně. Nemám iluze, že by se Poslanecká sněmovna sjednotila a dala dohromady dostatečný počet hlasů, který je k tomu třeba. Ale je třeba nemlčet k jednání, kterým prezident porušuje Ústavu a zákony této země. Nakonec není nic víc než občan ČR, který má z titulu své funkce jisté pravomoci, ale také odpovědnosti. Konečně je za to dost dobře placen.

 

A co naši občané? No asi jedna třetina s tím bude velmi souhlasit. Další třetině to bude jedno, protože tu politika nezajímá. A konečně poslední třetina bude hlasitě protestovat. To jsou lidé, kterým je úplně jedno co je to občanská společnost, lidská práva, právní stát. Jsou to lidé frustrovaní z vlastního života, z politiky jako celku a kteří jen nadávají na ty, na které jim někdo údajně moudrý ukáže. A tak nadávají na Pražskou kavárnu, lepšolidi, sluníčkářské havloidy, imigranty, Romy, Evropskou unii, USA apod. A budou asi nadávat po zbytek svého života. Je to jistě jednodušší než hledat chyby u sebe, nebo přemýšlet nad falešnými zprávami, nad hrubou demagogií a bezdůvodnou nenávistí k různým skupinám lidí. A také jednodušší, než naplnit svůj život nějakou pozitivní, obohacující činností. Je to velké procento, ale s tím asi nic nenaděláme.

 

Musím ale bohužel konstatovat, že se mi z našeho prezidenta zvedá žaludek. Z toho jak oslavoval své zvolení na ruské ambasádě a ožralý přišel odemykat korunovační klenoty (ta hrubá neúcta k nejvyšším symbolům naší státnosti), z jeho sprostot a vulgarit, z jeho lží a primitivní demagogie a v neposlední řadě z jeho pedofilních sklonů. Neznám jiného představitele státu, který by si krátil volné chvíle prohlížením dětské pornografie. Tím jsme bohužel jedineční ve světě.

Pan Zimola, donedávna místopředseda ČSSD, zazářil na Twitru i Facebooku svým komentováním teroristického činu ve Francii, při kterém byly bohužel opět zmařeny lidské životy. Chce radikalizovat stát, za což sklidil kritiku i posměch nejen v následujících komentářích, ale i od Martina Fendrycha na Aktuálně cz (https://nazory.aktualne.cz/komentare/zimola-teror-ve-strasburku-jsou-nove-evropske-hodnoty/r~9f4d47a8fdf911e882ca0cc47ab5f122/). Nechci opakovat argumenty které tam zazněly, ale připomnělo mi to něco jiného. Někteří naši politici mobilizují spoluobčany proti islámské hrozbě a straší nás terorizmem, znásilňováním žen apod. Tyto výzvy k nenávisti bohužel podporuje i náš prezident a ani premiér nezůstává pozadu svým odmítáním byť jediného imigranta (nebo padesáti sirotků).

 

Nějak se ale zapomíná na to, že Československo bylo cílem mnoha imigrantů, mimo jiné i z islámských zemí, kteří zde pokojně žijí již desítky let, mají zaměstnání, rodiny a v řadě případů již představují druhou nebo třetí generaci. Nikdo z nich ale zatím žádný teroristický čin nespáchal a pravděpodobně nám v tomto směru nehrozí ani žádné nebezpečí. To ale neznamená, že se v naší zemi již teroristiské činy nepáchají.

 

Shodou okolností proběhl nedávno soud s Jaromírem Baldou bývalým členem SPD, který byl odsouzen na čtyři roky nepodmíněně za dva teroristické činy. Sedmdesátiletý stařík se sníženou příčetností, která ho však nechrání před odpovědností za své skutky, dvakrát porazil strom na koleje, aby způsobil vykolejení vlaku a tím zranění, možná i smrt cestujících. Chtěl to svést na imigranty a islamisty a varovat tak veřejnost. Naštěstí se nikomu nic nestalo, jen zmatený stařík půjde sedět. Asi ne na dlouho. Pokud se bude vzorně chovat a pokud se u něj najdou ještě nějaké choroby, bude jistě brzy předčasně propuštěn.

 

Nemuselo to ale tak dopadnout. Mohli být zranění i mrtví. Jistě by pak trest byl výrazně vyšší. Pan Balda ale nebyl sám a ani první, jak se mylně domnívají některá média. Vzpomínám si na jiný teroristický čin, kdy člen prapodivného spolku Klubu českého pohraničí, nastražil bombu na poliklinice na Proseku. Nevím už jak to tenkrát dopadlo, jestli vybuchla, jestli byl odsouzen atd. Konečně ani tento teroristický čin nebyl ojedinělý. Jistě si většina z nás vzpomene na hrůzný čin mladíků, kteří hodili zápalnou láhev do domku rómské rodiny a díky následnému požáru způsobili trvalé následky na zdraví malé holčičce Natálce. Mimochodem ta rodina nebyla vůbec problémová. Tentokrát ale padly i mimořádné tresty.

 

Pan Zimola chce tedy radikalizovat stát. No prosím, tady má prostor a jemu známé území. Zde by se mohl docela vyřádit. Konečně i já jsem pro radikalizaci státu (pokud dává tento obrat nějaký smysl). Jsem pro to, aby stát daleko radikálněji zasahoval proti rozkrádání veřejných prostředků, proti zneužívání evropských dotací (třeba i vysokými politiky), proti rozbujelému klientelismu, proti šíření poplašných a nepravdivých zpráv a fake news všeho druhu, proti nerespektování zákonů, zejména Ústavy ČR, nebo štvaní národa proti lepšolidem, nebo pražské kavárně a je jedno, jestli autorem je zmatený stařík nebo výkonný politik. Co pane Zimolo? Do toho se Vám asi moc nechce?

 

Konečně ještě by mě zajímalo, jestli je názor pana Zimoly, týkající se požadavku na radikalizaci státu, oficiálním stanoviskem vedení ČSSD. Jestli ano, pak pánbůh a všichni svatí chraňte tuto stranu! Pokud ne i tak je to hrůza, že jeden z vrcholných představitelů strany má takovéto požadavky. Svědčí to o hlubokém úpadku strany, která měla velkou a slavnou historii a obdivuhodné osobnosti. Tou ale pan Zimola není.

Když ještě žila máma, chodívali jsme na procházku do blízkého lesoparku, pokrývajícího návrší nedaleko našeho sídliště. Museli jsme projít kolem paneláků ze sedmdesátých let a pak čtvrtí rodinných a řadových domků z dob ještě starších. Na kraji lesa byly pozůstatky nějakého už dávno nevyužívaného objektu, který se stal útočištěm lidí bez domova.

Máma umřela a já se tam několik let nedostal. Pak jsme si pořídili pejska a já zatoužil se s ním po letech zase do toho lesoparku podívat. Minuli jsme paneláky, prošli tichými ulicemi rodinných domků a blížili se k lesoparku. Jaké bylo moje překvapení, když jsem uviděl najednou novou zástavbu, která tam mezitím vyrostla! Překvapení bylo nejen z toho, co tam za tak krátkou dobu bylo postaveno, ale zejména z toho, co jsem viděl.

Zástavbu tvořily moderní vily, co vily, chtělo by se říct hrady a to nejen proto, že tak působily svojí mohutností, ale také kvůli obranným prvkům, které měly toto sídliště chránit. Nebyly tam valy a palisády, ale kamenné zdi a ploty a jistě i řada jiných zabezpečovacích prvků, které na první pohled nebyly viditelné. Projít bylo možné jen okolo, ulicí mezi vilami a starou zástavbou, ulice uvnitř byly nedostupné. Nejdřív ze všeho jsem si všimnul velkých cedulí hlásajících, že se jedná o soukromý pozemek a symbolů pro zákaz vstupu lidí a zvířat. Cestu k lesu jsem nejdřív přehlédl.

Při venčení Rexe jsem na to musel pořád myslet. Co se to stalo s naší společností? Vím, že to není ojedinělé. Tak nějak podobně vypadají satelity, kterých za poslední tři desetiletí vyrostlo kolem Prahy spousta. Dvoumetrové betonové zdi, za kterými je možné tušit střechy domků, závora, nebo brána otevírající se automaticky jen těm, kteří tam mají povolen vjezd, je běžným obrázkem z okolí Prahy. Dobře, stalo se. Tato izolovaná sídliště, vtěsnaná často mezi okraj vesnice, pole a kravín, nebo silážní jámu, nám až tolik nevadí, protože se tam běžně nepohybujeme. Ale patří to do města?

Nejdřív mě napadlo, že bychom se měli domluvit a pro obyvatele tohoto pyšného sídla postavit koridor z vysokého drátěného pletiva vedoucí k zastávce autobusu, nebo k obchodu, aby nemohli zneužívat náš společný prostor a nemohli infikovat svým duchem povýšenosti a sobectví ostatní obyvatele naší čtvrti. Ale pak mě to přešlo, nejsem mstivý ani závistivý, tak ať si to užijí. Ale pocit jisté hořkosti ve mně přetrvává. Ne z tohoto konkrétního případu, ale z trendu, který je v naší společnosti stále víc a víc cítit.

Když procházím okolo rodinného domku s předzahrádkou, kterou si přes nízký a průhledný plůtek můžu prohlédnout a pokochat se krásně uspořádanými květinami, nebo dobře upravenou skalkou, je to pro mě vždy potěšení. Když vidím majitelku, která se tak hezky stará o ten malý kousek země, jak diskutuje s někým, kdo tudy prochází a komu to nedá, aby nepochválil její zahrádku, mám z toho taky radost. Určitě to potěší i tu starostivou majitelku. Pro koho jsou ale ty záhonky ve zdmi a ploty obehnané citadele, kam obyčejný smrtelník nesmí? Nepřichází jejich majitelé o něco také významného, co se nedá koupit, ale je pro náš život taky důležité?

Lidé by spolu měli mluvit. Když se potkají dva pejskaři a vymění si pár informací, nejde jen o ty informace, ale jde také o to, že se tím ubezpečujeme že nejsme nepřátelé, že sdílíme společný prostor, že se nemusíme jeden druhého bát. A to je základ budované důvěry, kterou potřebuje každá prosperující komunita. O čem nás ale ubezpečují obyvatelé toho opevněného gheta, když nám zakazují se k nim byť i  jen přiblížit? No, ať si tam jsou. A ti ostatní? Ti ať si užijí hezké vánoční svátky!

 

Rozhovorem novinářů Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka s AB juniorem, se rozvířila opět trestní kauza našeho premiéra. V médiích běhají různé protichůdné informace, které samozřejmě ovlivňují názory a postoje široké veřejnosti. Zejména tým poradců AB je schopen připravit způsoby reakcí, které působí prostřednictvím emocí a mohou značně zatemnit skutečnou podstatu toho, co se odehrálo. Abych se v té kauze sám vyznal položil jsem si několik otázek a odpověděl si na ně podle toho jak to cítím.

 

1. Jedná se v případě Čapího hnízda o dotační podvod?

Jedná se o podvod, firma byla účelově vytvořena pro získání 50 milionové dotace.

 

2. Je Babiš jr nemocný?

Těžko říct, pravděpodobně by nelétal jako pilot s dopravním letadlem. Není jeho „nemoc“ spíš důsledek „lékařské péče“ v Moskvě a na Krymu? Lepší péči by určitě měl, pokud by zůstal ve Švýcarsku.

 

3. Byla cesta Babiše jr na Krym snahou ukrýt ho před trestním stíháním?

Asi ano, kdekoliv v EU by mohl být snadno předán ke stíhání, na Krymu to je jistě složitější.

 

4. Byla cesta Babiše jr na Krym dobrovolná?

Asi ne, když poslal esemesku české policii s žádostí o pomoc, s tím, že je unesen.

 

5. Jaká byla skutečná role manželů Protopopových?

To se asi jen tak nedozvíme. Nabízejí se různé spekulace o jejich možné spolupráci s GRU nebo jinými tajnými službami Ruska. Protopopov pravděpodobně nedělal jen řidiče!

 

6. Byla výpověď Babiše jr jen výplodem choroby?

Určitě ne, to co říkal mělo smysl, potvrdilo se, že měl pravdu, když tvrdil, že byl v Moskvě a na Krymu. Během rozhovoru byl zjevně při smyslech.

 

7. Co bylo příčinou emocionálního rozrušení Babiše jr?

Pravděpodobně způsob léčby v Moskvě a na Krymu a způsobem „péče“ Protopopova. Trpí stále strachem z tohoto člověka. Musel prožít velmi traumatizující zážitky, pravděpodobně ještě zesílené „léky“.

 

8. Byl rozhovor „za hranou“ nebo porušením zákona?

Určitě ne, i podle advokáta Sokola. Rozhovor byl určitě ve veřejném zájmu

 

Když tak přemýšlím o této kauze, vzpomínám si na Ukrajinského prezidenta Juščenka, kterého tajné služby Ruska trvale poškodily a znetvořily. Mají asi k dispozici široký arzenál různých přípravků, které využívají v případě potřeby. Známé je také rozsáhlé zneužívání psychiatrických léčeben vůči zdravým odpůrcům režimu.

 

ČSSD odmítla položit vládu a svým bezzásadovým alibistickým postojem, odejít při hlasování ze sálu, si téměř podepsala rozsudek smrti. Je zjevné, že ČSSD tímto aktem posílí hnutí ANO a ještě více oslabí vlastní pozici. Co ještě můžeme od této strany čekat? Co očekávají samotní funkcionáři ČSSD od tohoto svého rozhodnutí? Zdá se, že je to jen a pouze zachování vlastních ministerských a jiných postů. A to je velmi, velmi málo a je to také velmi, velmi smutné.

 

Proč byl tento jejich postoj bezzásadový? Je to prosté. Požadavky na výkonného politika by měly být vymezeny několika kritérii. Prvním a nejdůležitějším je jeho trestní bezúhonnost. Jestliže ani v tomto nejsou schopni zaujmout jasný postoj, tak ztrácí veškerou důvěryhodnost.

 

Stejně tak alibistické a bezzásadové je zdůvodnění jejich rozhodnutí. Že není plán B? To je přece úplně jedno. Plán B pro všechny demokratické politiky je respektování ústavy a zákonů. Že Babiš není jejich problém? To se ale hluboce mýlí. AB je problémem všech slušných lidí této země! V tom vidím nejvíc jejich bezzásadovost. K jejich rozhodnutí jistě přispělo i prohlášení prezidenta, že pokud padne vláda pověří znovu Andreje Babiše sestavením vlády. Takže vlastně všechny protesty jsou zbytečné. Navíc SPD vedené (Pi)Tomiem Okamurou se hned nabídlo, že vystřídá ČSSD a vládu podrží.

 

Co tedy vlastně ČSSD v takové situaci mohla dělat? Mohla a měla. Měla bojovat. Bojovat za poctivou politiku. Bojovat proti podvodům, proti zneužívání moci, proti popírání demokratických principů. Bojovat proti obcházení ústavy a hájit ji jako pevnost svobody a demokracie u nás. Bojovat za svůj levicový program, který jim vykradlo hnutí ANO. Nepoučili se dost z prohraných parlamentních a komunálních voleb? Co by se ještě muselo stát, aby se probrali z této sebevražedné letargie a rozhodli se pro úplně jinou strategii?

 

Dovedu si představit docela jiný vývoj. Například pokud by ministři ČSSD opustili vládu a vyvolali tak vládní krizi a pokud by se ostře vymezili vůči prezidentovi, a pokud by se postavili do čela boje proti podvodům AB, mohla by situace na naší politické scéně vypadat trochu jinak. Asi by hned nezískali hlasy zpět, ale dlouhodobě, pokud by v tom vydrželi, by se znovu mohli stát důležitou levicovou demokratickou silou. Škoda, nestalo se. A teď už je na všechno pozdě. ČSSD tak promeškala další příležitost jak zahájit vlastní obrodu.

 

A co bude dál? No nic pěkného. AB bude dál kolem sebe kopat, vyměňovat politiky a úředníky tam, kde by mu mohli pomoct v obraně proti trestnímu stíhání a tím jen vyvolávat ostřejší reakce politiků, lidí, médií atd. Opravdu nic hezkého. Prezident ten se baví, protože jemu je úplně jedno jaký dopad to bude mít na obyčejné lidi, na naši pozici ve světě. A ČSSD? Ale vždyť na ní už teď přece vůbec nezáleží!

Tak nevím, jestli lze nazvat optimismus předsedy ČSSD Hamáčka ještě optimismem, nebo to je už něco jiného. Myslím, že jsem nebyl sám, kdo očekával další ztráty této strany po komunálních a senátních volbách. Kdo za to může? Myslím, že už je zcela jasné, že nikdo jiný než samotná ČSSD. A nemusím být prognostikem, abych předpověděl další pád do temnot, pokud se nestane něco výjimečného, něco zcela mimořádného.

Co by to ale mělo být? Naprosto zásadní změna. Personální a programová, ale také ve stylu práce. Má strana v současné době osobnosti, na kterých může stavět? Několik by se jich možná našlo. Někteří byli již v minulosti obětováni snad pro oběť samotnou, jako třeba pan Dienstbier a někteří museli opustit vrcholové pozice po prohraných parlamentních volbách. Škoda. Nebyli až tak špatní a hlavně náhrada za ně jaksi není. Resp. ta co je, může stranu, jak se ukazuje, přivést rychle do nenávratna. Respektované osobnosti ale nepřivede straně personální agentura. Ty musí ve straně samy vyrůst. Ale to se dnes už asi nenosí.

S programem je to trochu složitější. Zaznamenal jsem názor, že strana vlastně doplatila na to, že jsou jaksi splněny její dlouhodobé cíle, které prosazovala a za které bojovala, samozřejmě v domě minulé a ještě minulejší. Otázkou ale zůstává, jestli ty cíle byly splněny díky sociální demokracii nebo jen tak mimoděk jaksi díky obecnému pokroku. A tak asi nezbyde, než sednout a dát na papír, nebo na displej, novou levicovou ideovou doktrínu a na ní postavenou vizi. Vizi, která by reagovala na problémy společnosti příštích desetiletí. A těch jaksi není málo. Globalizace přináší nejen pohodlí a pro nás Evropany i jistou míru blahobytu. Ale plíživě se ukazuje i odvrácená strana. A není to jen migrace, vyvolaná chudobou, nebo spíš bídou, bídou nejen materiální, ale bídou všech stránek života. Robotizace a digitalizace průmyslu může způsobit velké sociální problémy. Mají socani nějaké návrhy, jak to řešit?

Jsou i jiné problémy, které jsou viditelnější nyní, v době velkého sucha, které nám můžou dost zkomplikovat život. Asi se nezmýlím, když si budu tipovat, že to je z velké míry důsledek našeho průmyslového zemědělství, které se jaksi nestihlo za téměř třicet let transformovat ze socialistického, a které zničilo základ všeho zemědělství a to ornou půdu. Udělali v této věci socani vůbec něco? A dalo by se pokračovat, např. sociální bydlení a vůbec.

Takže vize. Ale kdo by mohl být jejím autorem? Kdo by byl schopen svými myšlenkami zaujmout voliče, občany naší země? Kdo by byl schopen získat dlouhodobě jejich důvěru? Pan Zimola? Pan Foldyna? Pan Hašek? Pan Rath? Nebo exsocan a samozvaný spasitel pan Paroubek? Cha cha! Ten sarkasmus mě opravdu netěší, ale je bohužel na místě.

Situace je ale o to těžší, že žijeme v zemi, kde nevítězí ideje, myšlenky, zásluhy, ale billboardy. V zemi, kde trestně stíhaná osoba aspiruje na nejvyšší místa v politice i státní správě a vykonává je a občanům, nebo alespoň velkému procentu našich občanů, to nevadí. V zemi, kde bují populismus a extremismus podporovaný nejvyšším představitelem země prezidentem. V zemi, kde prezident hájí zájmy cizí nepřátelské mocnosti proti vlastním občanům a jim je to jedno. Těžko se bude v takovém prostředí prosazovat poctivá dlouhodobá vize, která nebude populistická, účelová a platná do termínu prvních voleb. Není ale jiné cesty, pokud se bude chtít sociální demokracie stát opět stálicí na našem politickém nebi.

Konečně jak má sociální demokracie pracovat, jak má působit na občany, aby je znovu získala do svých řad, nebo aspoň jako své voliče? Sice asi stále platí, že kdo má víc billboardů, na kterých může naslibovat hory doly, ten vyhrává volby, ale touto cestou zadlužená ČSSD asi jít dlouhodobě nemůže. A kromě billboardů musí ještě aspoň něco dokázat. A situace se může změnit. Za chvíli už nikdo nemusí věřit ani těm billboardům.

Těžko se hledá univerzálně platná rada. Myslím, že základ je důvěra lidí. Důvěra získaná prací v jejich prospěch. Jedině důvěryhodní politici můžou přesvědčit někoho o perspektivě nových idejí. Politici nezkompromitovaní v korupčních kauzách, nebo touhou po moci a po slávě.

Dalším kouzelným slůvkem je zásadovost. Nenechat se koupit mocenskými pozicemi jako např. ministerskými křesly, a odmítnout podílet se na masakrování demokracie. To ukázala ODS, která teď díky svému zásadovému postoji sbírá body. A co sociální demokracie? Padá do temnot. A bude to pád dlouhý. Pokud ČSSD zmizí z politické scény, nebude mi jich líto. Bude mi ale líto poctivé levicové politiky, která by tu mohla být. Jen se tím zvětší prostor pro populisty, fašisty a pro to nejhorší – komunisty

Tento den pro mě představuje ten nejhorší zážitek mého života. Je pro mě brutálním a ničím neospravedlnitelným aktem násilí, ohavným, nemorálním činem, který poškodil naši zemi a její občany a na dlouhou dobu nás zotročil, učinil nesvobodnými a hluboce nás ponížil. Nikdy ve svém životě o tom nebudu smýšlet jinak.

Považuji za povinnost našich politiků a představitelů naší země, aby vyjádřili jasně svůj postoj k 21. srpnu v den výročí, obzvláště pokud se jedná o výročí kulaté. Chování našeho prezidenta Miloše Zemana považuji nejen za skandální, ale za zradu zájmů českého národa. Takové chování nemůže ospravedlnit ani skutečnost, že se již v minulosti vyjádřil a byl za to postižen. Takových lidí byly statisíce.

Velmi mě uráží i postoj Petra Štěpánka zveřejněný v Parlamentních listech (https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/21-srpen-Umelci-promluvili-Chystaji-akci-a-maji-strach-Zaznela-i-drsna-slova-proti-proudu-548287), který se snaží relativizovat okupaci a akce, které se organizují na její připomenutí. Podle něj není Rusko Sovětský svaz. Podle mě se mu ale svými totalitárními manýry velmi blíží. Na druhé straně si na rozdíl od Petra Štěpánka myslím, že současné Německo je jiná země než ta, která byla příčinou dvou světových válek ve 20. století.

U Petra Štěpánka se jedná o hrubou, nepravdivou a účelovou demagogii, u našeho pana prezidenta se jedná o zradu.

Co se to na té  naší politické scéně děje? Myslím tím dění kolem sestavování vlády, konkrétně jeho poslední dějství sehrané politiky hnutí ANO a naší ČSSD.

Minulé volební období, kdy vládla koalice Ano, ČSSD a lidovců se přes všechny problémy stále více jeví jako poměrně úspěšná vláda. Vydržela celé volební období, měla podíl na úspěšném hospodářském vývoji země a prosadila řadu důležitých zákonů. A navíc, byla to vláda slušných lidí až na výjimku Andeje Babiše, jehož temné pozadí spojené s pravděpodobným dotačním podvodem na Čapí hnízdo a korunovými dluhopisy stále zřetelněji vyplouvaly na povrch.

Bohužel voliči klady této vlády neviděli tak přesvědčivě a v posledních volbách strana dá se říci prohrála na celé čáře. Že k tomu přispěly fake news různého druhu včetně aféry lithium, je nabíledni. Pochopitelně to způsobilo vření v ČSSD a snahy o návrat k významu v minulých obdobích vynesly do vedení strany bývalé politiky, kteří byli v posledním volebním období upozaděni. Viníci této situace uvnitř strany byli potrestání a vznikla nová ČSSD. Co ale bylo opravdovou příčinou pádu strany? Bylo to ne příliš přesvědčivé a nedůrazné vedení, nebo větší podíl viny ležel ve vztahu ke koaličnímu partnerovi, hnutí ANO, které se stávalo stále více dominantním? Myslím, že druhá příčina byla tou hlavní.

A jaká je situace strany dnes? Určitě došlo k jakési konsolidaci když vedení převzali členové, kteří byli spíše v opozici. Konsolidace se projevila v sebevědomějším vystupování a otevřením diskuse  o dalším působení strany, zda bude v opozici, nebo ve vládě podporované komunisty. Sjezd strany nic nevyřešil a tak  vedení sáhlo k hlasování členské základny, která rozhodla jak rozhodla.

Strana stanovila požadavky na ministerské posty a své kandidáty. Docela sebevědomě. A začalo šrotování. Dalo se celkem s vysokou pravděpodobností očekávat, že prezident využije situace, aby dále posiloval svoji pozici a zabral si rozhodovací pravomoci, které jsou sporné. A vznikl spor o osobu ministra zahraničí, který odhalil jak slabá je pozice nové ČSSD. Náhle bylo po sebevědomí a ústupek v tomto sporu jistě předznamenal jak se budou podobné spory řešit v budoucnosti. A mašinerie na drcení demokracie v naší zemí opět zafungovala s neúprosnou tvrdostí a nenechala  nikoho na pochybách o co tady jde! Komunisti podpořili prezidenta a vysmátý Babiš už neměl těžkou práci pana Pocheho vykopnout ze seznamu ministrů. Vždyť kromě komunistů je tu ještě SPD, která to jistí.

A najednou je vidět jak pozice strany je slaboučká a jak sebevědomí některých politiků bylo jen nafouknutý pouťový balonek, který při první příležitosti splasknul. Straně teď už vlastně nezbývá než nedobrovolně a možná často i proti své vůli kývat na všechno co vymyslí trestně stíhaný premiér a prezident, který hájí bůhví jaké zájmy jen ne ty české. A komunisti? Ti jsou už zase u moci, ne sice oficiálně ale za to velmi účinně! Ne, tato situace nemá řešení a čeká nás tvrdý boj o demokracii a zachování svobod, které nám spadly do klína po listopadu 1989. A na pochybách o tom nás nenechává další aféra kolem paní Malé a jí opsaných diplomkách, kterou si jistě trestně stíhaný premiér snadno a se škodolibou radostí prosadí do vlády.

Nechci spekulovat, ale když se člověk nezaujatě podívá na politický vývoj u nás za poslední dvě volební období, najednou se zdá, že se nejedná o chaotické zmatené kroky, ale o promyšlené tahy, provedené chladnokrevně a s přesvědčivou přesností. Nějak se mi nezdá, že by to byli schopni vymyslet v hradní kanceláři nebo v sekretariátu ANO. Ti jsou jen ochotnými vykonavateli připravených a promyšlených scénářů, které jsou pravděpodobně sestavovány a testovány mimo území ČR. Tím by se ale měly zabývat naše tajné služby! Koho by ale měly varovat? Prezidenta? Premiéra? Parlament? Tak nevím, je mi z toho nějak smutno!

Dne 3. července jsem si na iDNES přečetl zprávu, která obsahovala sdělení, že radní města Plzně odmítli prominout panu prezidentovi Miloši Zemanovi poplatek za parkování snad ve výši 1066,- Kč. Náš pan prezident se svým doprovodem parkoval na placeném stání a předpokládal, že poplatky budou jemu prominuty. Že si je nikdo neodváží účtovat. Dokonce ani naléhání krajských úředníků, kteří tuto akci organizovali nic nezmohlo, radní jednomyslně odsouhlasili že pan prezident platit musí! A odůvodnili to tak, že podle jejich názoru pan prezident důstojně nereprezentuje naši zemi.

Radní postupovali podle platných předpisů a mají na tento názor plné právo, dokonce bych řekl, že mají pravdu. Hlavně s tím reprezentováním. Já si myslím, že pan náš pan prezident nereprezentuje důstojně ani sám sebe, natož naši zemi. Na druhé straně si myslím, že jeho chování tak trochu vychází z naší národní povahy. Totiž ze snahy občas něco přechytračit, přečůrat, ušetřit na něčem, kde se normálně platí apod. V této disciplíně bychom získávali určitě všechny zlaté medaile, kdyby byla zařazena na olympijské hry.

Nemyslím si ale, že takové chování patří k roli prezidenta. U toho našeho jde ještě o něco jiného. Snaha budovat si pro sebe postavenía člověka stojícího nad předpisy a zákony, který je, díky své funkci a skutečnosti, že byl zvolen v lidovém hlasování, nemusí respektovat. Je to typické zejména pro orientální despocie, kde je vládce vtělením boha na zemi a všichni ho musí poslouchat a nikdo se mu nesmí protivit. Vrcholným a současně typickým příkladem je Kim Čong Un nebo V.V.Putin. Jim by se jistě chtěl podobat.

Ve vyspělých demokraciích ale takové chování prezidenta není možné. Zde se úzkostlivě dbá na dodržování zákonů hlavně těch, které platí pro všechny (i prezidenty). Pokud tato role vyžaduje nějaké výjimky pak je dána zákonem, nebo jiným předpisem.

U nás ale máme dost občanů, kteří tomu nerozumí, kteří to nechápou, dost takových chudáčků a ubožáčků čtveráčků. Tak třeba pana Ovčáčka. Tak už toho pane Ovčáčku nechte! A vy pane prezidente taky, nechte už toho!

 

 

Zažili jste to někdy? Sedíte v čekárně u doktora, před Vámi je ještě osm lidí, odhadujete to ještě tak na dvě hodiny. V tom přijde mladý muž asi tak třicet až čtyřicet, hezky oblečený, zaťuká na dveře, vyjde sestra středního věku a povídá: „Jé pane inženýre, dobrý den, pojďte dál.“ A v ordinace se rozvine družný rozhovor, občas přerušovaný smíchem. Asi tak po hodině mladý muž odchází, sestra vystrčí hlavu ze dveří a stroze zavolá: „Další!“

Jak jste se v tu chvíli cítili? Co jste si mysleli o sestře, panu doktorovi a mladému muži? Myslíte, že by se to mohlo stát v zemích jako je Německo, Anglie, Státy? Zřejmě se od těchto zemí něčím lišíme. Čím asi? Je to dáno asi vztahem mezi lidmi. Jak si jeden druhého vážíme. Co znamenají pro pana doktora lidé za dveřmi v čekárně u nás a v těchto zemích? Asi musíme být vůbec rádi, že s námi pan doktor ztrácí čas. V takové situaci máme pocit, že jsme jen bezvýznamný obtěžující hmyz.

Kvalita života. To je termín, který se v médiích v poslední době dost často skloňuje. Co to ale znamená? Když pominu základní lidské potřeby, jako že má člověk kde bydlet a co jíst co dalšího by to mělo být? No ono už to bydlení může být různé. Např. mohou být v jednom vybydleném panelákovém bytě o třech malých místnostech nacpání staří a mladí s malými dětmi, nebo můžete mít prostorný a dobře vybavený byt v novostavbě, nebo dokonce vlastní domek s garáží, kde máte nové SUV, místo abyste s obtížemi udržovali dvacet let staré auto a parkovali na ulici na sídlišti, pokud máte to štěstí a najdete volné místo.

Je kvalita života dána jen vlastním hmotným zabezpečením? Zřejmě do značné míry ano. Ale patří sem i další věci. Často se např. zmiňuje rozbujelá byrokracie, která vás nutí čekat pokorně s čepicí v ruce na úřadech, abyste požadovali něco, na co máte ze zákona právo.

Jsou lidé, kteří prostě potřebují ke svému životu mít pocit, že jsou víc než ostatní, že např. nemusí čekat u doktora a podobně. Že si to umí zařídit. Někdo potřebuje ještě víc. Mít pocit moci. Že z titulu svého postavení může rozhodovat o různých věcech týkajících se našeho života. Jako státní úředník, zastupitel, poslanec, starosta, podnikatel a tak podobně.

Mnoho lidí láká získávat pro sebe výhody, na které nemají právo a které poškozují ostatní. Pokud jsou navíc otrlí a bez morálních zábran, činí tak bez výčitek svědomí. Jedná se o provize, úplatky, získání  lukrativního místa např. v dozorčí radě státního nebo polostátního podniku, kde by měli nést hmotnou odpovědnost za jeho hospodaření. Komu ale byl zabaven majetek za to že podnik vykázal ztrátu?

Korupce je jev, který je lidmi velmi negativně vnímán. A nejen ta. Patři sem i klientelismus, což je právě to získávání různých výhod díky síti známostí. Nemuset čekat u doktora, být protekčně přijat na studium, kde je velká tlačenice, získat snadno nebo podvodem titul atd. atd. Takových případů je nepřeberně. Takové věci velmi ovlivňují kvalitu našeho života i když si to možná neuvědomujeme. Kdo nějakou dobu žil v zemi, kde se to neděje a vrátí se sem, ví o čem je řeč. Tady máme dobrý pocit, když se nám podaří využít nějaké naší známosti a jsme velmi rozladěni pokud jsme naopak obětí klientelismu. Tady takové jednání jen bují a považuje se za normální. Bohužel.

Je možné s tím něco udělat? Jsem spíš skeptik. Dodržování pravidel hry je záležitost charakteru člověka a ten je dán výchovou. Ta je zase dána kulturou, hodnotami, které naše společnost vyznává. Vyznává skutečně, v každodenní praxi, nejen deklarativně a když se nám to hodí, tak na nějaké hodnoty nebereme ohled. Tolerování malých výjimek z pravidel hry, vede k velké korupci a klientelismu, které nám velmi otravují život. Může se hodnotový systém společnosti proměnit? Asi dost těžko. Odpověď by nám mohli dát kulturní antropologové, sociologové nebo psychologové. Já nevím. Jen se obávám, že se toho už asi nedožiju. A naše děti? No záleží na tom, jak jsme je vychovali!