Zažili jste to někdy? Sedíte v čekárně u doktora, před Vámi je ještě osm lidí, odhadujete to ještě tak na dvě hodiny. V tom přijde mladý muž asi tak třicet až čtyřicet, hezky oblečený, zaťuká na dveře, vyjde sestra středního věku a povídá: „Jé pane inženýre, dobrý den, pojďte dál.“ A v ordinace se rozvine družný rozhovor, občas přerušovaný smíchem. Asi tak po hodině mladý muž odchází, sestra vystrčí hlavu ze dveří a stroze zavolá: „Další!“
Jak jste se v tu chvíli cítili? Co jste si mysleli o sestře, panu doktorovi a mladému muži? Myslíte, že by se to mohlo stát v zemích jako je Německo, Anglie, Státy? Zřejmě se od těchto zemí něčím lišíme. Čím asi? Je to dáno asi vztahem mezi lidmi. Jak si jeden druhého vážíme. Co znamenají pro pana doktora lidé za dveřmi v čekárně u nás a v těchto zemích? Asi musíme být vůbec rádi, že s námi pan doktor ztrácí čas. V takové situaci máme pocit, že jsme jen bezvýznamný obtěžující hmyz.
Kvalita života. To je termín, který se v médiích v poslední době dost často skloňuje. Co to ale znamená? Když pominu základní lidské potřeby, jako že má člověk kde bydlet a co jíst co dalšího by to mělo být? No ono už to bydlení může být různé. Např. mohou být v jednom vybydleném panelákovém bytě o třech malých místnostech nacpání staří a mladí s malými dětmi, nebo můžete mít prostorný a dobře vybavený byt v novostavbě, nebo dokonce vlastní domek s garáží, kde máte nové SUV, místo abyste s obtížemi udržovali dvacet let staré auto a parkovali na ulici na sídlišti, pokud máte to štěstí a najdete volné místo.
Je kvalita života dána jen vlastním hmotným zabezpečením? Zřejmě do značné míry ano. Ale patří sem i další věci. Často se např. zmiňuje rozbujelá byrokracie, která vás nutí čekat pokorně s čepicí v ruce na úřadech, abyste požadovali něco, na co máte ze zákona právo.
Jsou lidé, kteří prostě potřebují ke svému životu mít pocit, že jsou víc než ostatní, že např. nemusí čekat u doktora a podobně. Že si to umí zařídit. Někdo potřebuje ještě víc. Mít pocit moci. Že z titulu svého postavení může rozhodovat o různých věcech týkajících se našeho života. Jako státní úředník, zastupitel, poslanec, starosta, podnikatel a tak podobně.
Mnoho lidí láká získávat pro sebe výhody, na které nemají právo a které poškozují ostatní. Pokud jsou navíc otrlí a bez morálních zábran, činí tak bez výčitek svědomí. Jedná se o provize, úplatky, získání lukrativního místa např. v dozorčí radě státního nebo polostátního podniku, kde by měli nést hmotnou odpovědnost za jeho hospodaření. Komu ale byl zabaven majetek za to že podnik vykázal ztrátu?
Korupce je jev, který je lidmi velmi negativně vnímán. A nejen ta. Patři sem i klientelismus, což je právě to získávání různých výhod díky síti známostí. Nemuset čekat u doktora, být protekčně přijat na studium, kde je velká tlačenice, získat snadno nebo podvodem titul atd. atd. Takových případů je nepřeberně. Takové věci velmi ovlivňují kvalitu našeho života i když si to možná neuvědomujeme. Kdo nějakou dobu žil v zemi, kde se to neděje a vrátí se sem, ví o čem je řeč. Tady máme dobrý pocit, když se nám podaří využít nějaké naší známosti a jsme velmi rozladěni pokud jsme naopak obětí klientelismu. Tady takové jednání jen bují a považuje se za normální. Bohužel.
Je možné s tím něco udělat? Jsem spíš skeptik. Dodržování pravidel hry je záležitost charakteru člověka a ten je dán výchovou. Ta je zase dána kulturou, hodnotami, které naše společnost vyznává. Vyznává skutečně, v každodenní praxi, nejen deklarativně a když se nám to hodí, tak na nějaké hodnoty nebereme ohled. Tolerování malých výjimek z pravidel hry, vede k velké korupci a klientelismu, které nám velmi otravují život. Může se hodnotový systém společnosti proměnit? Asi dost těžko. Odpověď by nám mohli dát kulturní antropologové, sociologové nebo psychologové. Já nevím. Jen se obávám, že se toho už asi nedožiju. A naše děti? No záleží na tom, jak jsme je vychovali!