Při čtení komentářů k různým článkům a blogům se člověk často může dovědět něco i o jejich autorech. Většinou už u pátého až šestého komentáře se nějak vytratí původní téma, a místo toho se z prostoru, kam se komentáře můžou psát, stává aréna borců, kteří si to rozdávají mezi sebou. Určitě, podle svého přesvědčení, každý autor zvítězil a těm ostatním to jak se patří nandal (někdy i s pravopisnými hrubkami). To je ale obecná zkušenost, kterou všichni dobře známe. Já jsem se ale kromě toho také něco dověděl sám o sobě! Zjistil jsem totiž,že jsem pravdoláskařa sluníčkářský havloid.
Tak a co teďs tím? Nejdřív mě to zarazilo. Je to ponížení, jsem něco méněcenného, mám se za sebe stydět? Při přemítání o dopadech takového poznání jsem si na ta označení začal pomalu zvykat. A dnes už to necítím jako pohanu a jako urážku. Dokonce se k tomu začínám i sám hlásit. Zatím spíš nesměle než hrdě, ale kdo ví?
Na druhé straně jsem také přemýšlel jak označit píšící spoluobčany, kteří nejsou pravdoláskaři a sluníčkářští havloidi. Kupodivu, takováto označení se v komentářích moc nevyskytují. A tak jsem začal přemýšlet, že by možná stálo za to, nějaké sám vymyslet. První co měnapadlo je „migrantobijci“. Pravda je, že nemám v úmyslu bít malé děti a těhotné ženy na útěku před válečnými útrapami. A ty ostatní? No na to bude stačit Okamura. Nebo by to spíš měla být práce pro naši dobře vycvičenou a cizích jazyků znalou policii? Pak bychom ale Tomia vůbec nepotřebovali (já ho nepotřebuju ani tak).
Vymyslel jsem i další termín: „zemanovsko-putinovští hybridi“. Kdo to je? Myslím, že je snadno poznáme. Jsou to všelijací chytrolíni a šizuňci, kteří se nám snaží namluvit jak špatně se tu dnes vlastně máme, a jaké to bylo žůžo v zašlých (zaplaťpánbu) časech. Jak ta zlá EU nám jenom škodí, a že je nejvyšší čas z ní odejít (nedej pánbu). Vědí ti, co tak rádi naslouchají takovému mámení, co by nás asi čekalo? Za sebe říkám hrůza pomyslet. Zkuste si to také představit!