Už mě to fakt nebaví. Stát se topí v dluzích, vláda se snaží vymyslet na jednu stranu úspory v rozpočtu, na druhou stranu nepotopit opravdu potřebné a navíc ještě pomoci uprchlíkům z Ukrajiny, které tvoří ženy s dětmi a staří muži, což se ale nelíbí opozici a našim četným dezolátům. Argumentem pro ně není ani skutečnost, že zhruba polovina žen si našla práci a už tak hradí část nákladů spojených s jejich podporou a přispívají i našim nemakačenkům. Důležité je ještě zdůraznit, že jak opozice tak dezoláti se rádi považují za vlastence.
Již dlouho je zřejmé, že náš důchodový systém je neudržitelný a brzy buď přestane úplně plnit svůj účel, nebo se položí naše veřejné finance. Něco se už prostě musí stát a to už brzy, protože změny důchodového systému jsou dlouhodobé, než začnou nést zamýšlené ovoce. A tak nynější situace je jasným kritériem, podle kterého můžeme dělit naše občany na skutečné vlastence a ty ostatní, které se nebojím nazvat parazity. Ti první chápou vážnost situace a i když to často pro ně není lehké, tak hlasitě nekřičí o ožebračování důchodců a neplánují se obrátit žalobou na Ústavní soud.
Předem se omlouvám potřebným, kteří neunesli tíhu situace a jejich hněv se obrací proti vládě, která první ze všech vlád se snaží situaci řešit. Ti jsou oběti, ti nejsou paraziti. Těmi jsou ale naši někteří poslanci s nabobtnalými platy, kteří vyřvávají o ožebračování důchodců, útočí na vládu a všelijak burcují jim podobné, nebo chudáky, kteří opravdu ponesou tíži reformy. Skutečně se mi obrací žaludek z opozičních politiků jako je bývalý multiministr Havlíček či bývalá ministryně financí, která se nestyděla zdefraudovat státní finance na vlastní obludnou a nevkusnou sebeprezentaci. To jsou praví paraziti. Nepřinesli žádný návrh na řešení i když se vydávají za stínové ministry, zřejmě ani žádný takový, který by pomohl řešit situaci, nemají. Jejich „starost“ o důchodce určitě vychází ze snahy shodit vládu a obsadit na další čtyři roky lukrativní posty, které jim současně zajistí hezký důchod i bez důchodové reformy.
Jsem důchodce s průměrným důchodem a přivítal jsem odvahu vlády. Nebojím se, že nepřežiju redukci valorizace, sám jsem ji považoval za nereálnou a jednu z příčin vysoké inflace a zdražování. Nebojím se ani, že zákon skončí u Ústavního soudu, konečně je to důkaz, že žijeme (zatím) v demokratické zemi. Nebudu se bát ani pokud ÚS zákon zruší a bude nutné se znovu pokusit sáhnout do důchodového systému. Jen se bojím, aby už nebylo pozdě, i kdež mě osobně se to asi už týkat nebude.