Sociální demokracie má bohatou a místy i slavnou historii. Socani v minulosti bojovali za sociální spravedlnost, byli zavíráni a museli projevit velkou míru odvahy a víry ve svou věc, když šli proti oficiálnímu proudu a byli v opozici. Museli také dobrovolně vykonávat obrovské množství osvětové, kulturní a vzdělávací práce. Co dělají ti dnešní zbabělci, třesoucí se o své posty?
Původní austromarxismus se musel proměnit na počátku 1. světové války, kdy se ukázalo, že očekávání socanů, zastavení války dělnictvem, se nenaplnilo. Rozchod s radikálními prokomunistickými myšlenkami a přechod na reformní program obsahující státotvornost, pozitivní vztah nejen ke státu, ale i k vlastnictví a svobodě nepředstavoval jistě jednoduché rozhodnutí ale v té době to byl progresivní krok správným směrem. Socani museli několikrát přepracovat svůj program, aby odpovídal moderním potřebám dělnictva a jejich příznivců. Vždy bylo normální, že uvnitř sociální demokracie byly různé proudy, radikální, reformní, národnostní apod., které někdy daly vzniknout novým stranám se sociálním programem. Tyto proudy byly reprezentovány uznávanými osobnostmi, které byly schopny naplnit jejich program vlastními ideami a zaujmout a přitáhnout značné množství voličů. Na co se štěpí současná sociální demokracie a jaké má vůdce?
Sociální demokracie prodělala různá období kdy byla v defenzivě nebo zrušená či zakázaná. U nás po r. 1948 byla násilně sloučená s KSČ. Myšlenky, na kterých ale byla založená jí zajistily poměrně hladce existenci po r. 1989, kdy byla znovu obnovená a hrála až do současnosti důležitou roli na naší politické scéně. I při pohledu do zahraničí najdeme jak mučednické tak heroické okamžiky sociální demokracie např. v Německu koncem dvacátých a počátkem třicátých let, kdy byla hlavní silou při obraně demokratických vymožeností Výmarské republiky a kdy musela současně vzdorovat nejen nacistům, ale i komunistům, kterým přikázal Stalin prostřednictvím Internacionály bojovat proti sociální demokracii. Mnoho sociálních demokratů skončilo tenkrát v koncentračních táborech. Za co bojuje a jaká rizika podstupuje ta naše současná sociální demokracie?
Objevují se názory, že obecný pokrok vlastně vyprázdnil program sociálních demokratů. Do jisté míry je to jistě pravda. Ale zůstává řada témat, kterým se socani měli věnovat a nedělali to ani když byli u moci. Např. sociální bydlení se začíná a to velmi problematicky, naplňovat až ministryní hnutí ANO, které socanům vykradlo velkou část jejich programu. Těch sociálních témat, kterým by se strana mohla věnovat, by se jistě našlo docela hodně. Ale tato strana má ve svém názvu i slovo demokracie. Jak ale strana naplňuje cíle v této oblasti. Pokud by ji o demokracii šlo, byla by na čele boje za dodržování ústavy. A v této roli by se musela ostře vymezovat vůči našemu současnému populistickému prezidentovi, který si z ústavy dělá trhací kalendář a posunuje naši parlamentní demokracii k poloprezidentskému systému a zpátky k totalitě.
Když tak v mysli procházím peripetie naší současné sociální demokracie za posledních několik let, je mi z toho smutno. Bezzásadový oportunismus je slovní spojení, které asi nejlépe vystihuje jejich chování a politické postoje. Asi nestačí, aby se strana věnovala některým sociálním tématům, které jim hnutí ANO a komunisti laskavě nechali. Měli by si zpět vzít to, co jim z hlediska historie právem náleží. A měli by tak činit jako strana skutečně demokratická, která bude přednostně hájit demokratické principy zakotvené v Ústavě, Listině práv a svobod a v našich zákonech bez ohledu na to, že je za to bude kritizovat hradní mluvčí, nebo se na ně bude mračit pan prezident. Bezradné lavírování, které strana předvádí v posledních letech pod vedením pana Hamáčka by se dalo symbolicky vyjádřit parafrází jednoho jadrného lidového přísloví: Ta být ho°nem, tak neví jak smrdět.