Nejsem politolog abych tu rozebíral politické důvody proč takový zákon byl odhlasován. Důvody jsou myslím ale zřejmé. Nejsem ani právník, abych doložil proč bylo přijetí zákona ve sněmovně protiprávní a snad je velká pravděpodobnost, že by mohl být zrušen. Chci jen vyjádřit své stanovisko jako obyčejný občan.
Ten zákon se mi ale vůbec nelíbí. A je to z řady důvodů. Vím, že poměrně velká skupina našich spoluobčanů byla proti církevním restitucím vůbec. To svědčí o velmi ateistickém smýšlení hluboko zakořeněném v našem národě. Nebylo to ale vždycky. Naše náboženské cítění bylo poměrně silné a bylo, díky minulosti, pestrobarevné. Kromě katolíků bylo u nás mnoho občanů hlásících se k protestantským církvím, k vlastním husitským církvím a kromě toho u nás bujelo i sektářství. To, že jsme se stali nejateističtější zemí Evropy ne-li světa, na tom se podepsala komunistická propaganda, kterou jsme byli masírováni čtyřicet let.
Zvláštní. Když se začalo hovořit někdy na počátku devadesátých let o restitucích, lidé to přijali. Nevadilo jim, že kromě políček a domků se vrací majetky i velkým podnikatelům. Když se ale měly vracet majetky šlechtě, to už ale souhlas nebyl tak všeobecný, naopak ozývaly se různé námitky. Restituce církevního majetku ale vyvolala všeobecnou nelibost. Proto asi přišla na pořad až jako poslední a hodně pozdě. A nebýt pravděpodobně tlaku ze zahraničí nebyla by dodnes. Proč ty rozdíly? Myslím, že důvody leží v naší nedávné i dávnější minulosti a vycházely ze sociálního a národnostního cítění. Zdá se, že jsme byli i v minulosti silně rozděleni.
Když tak přemítám o vztahu našich občanů k církevnímu majetku, neodbytně se mi tlačí do vědomí vzpomínka z dětství, kterou dodnes cítím jako velmi depresivní. Rodiče vlastnili rekreační domek s větší zahradou, jejíž část tvořil malý lesík. Byl to vlastně zarostlý svah, který nešel jinak využít. I stávalo se, že čas od času obdržel můj otec dopis, zřejmě od národního výboru, který ho vyzýval, aby chatu i s pozemkem předal obci, nebo státním lesům. Proboha proč? Otec to naštěstí nikdy neudělal. Tenkrát jsem to vnímal jako silný nepatřičný nátlak na naši rodinu a hlavně jako nespravedlnost. Proč my? Proč takové dopisy nedostávají také ostatní? No, je to asi zřejmé. Byli jsme tenkrát jediní chalupáři v obci a to mnohé obyvatele obce dráždilo a tak nám dávali pocítit svoji moc tímto způsobem.
Neděje se teď něco podobného s církevním majetkem? Prostě se ateistická část národa rozhodla že přece žádné církve nepotřebujeme a už vůbec ne, aby měly nějaký majetek! A když už se to stalo, tak jim část seberme zdaněním. Mám z toho nějak nechutný dojem. Nejsem katolík, ani jiného vyznání, ale je mi církví líto. Ti, co zastávají tyto proticírkevní postoje nějak zapomínají, že část národa jsou věřící. Jak vlastně církve přišly ke svému majetku? Pokud vím tak různými dary panovníka a šlechty, odkazy pozůstalostí významných a bohatých osob a také drobnými dary věřících, prostých lidí. Rozhodně poctivějším způsobem než mnozí podnikatelé ale i než občané, kteří v krádežích a podvodech nevidí nic špatného. Proč tedy ten odpor? Nevím, ale je to paradox. Podobný tomu, že velké části národa nevadí, že máme premiéra, kterého stíhá policie pro dotační podvod.