Archiv pro měsíc: Leden 2019

Podobnost některých druhů umožňuje je seskupit do rodů a tříd podle větší či menší podobnosti a příbuznosti. Např. kočkovité šelmy, primáti apod. Podobnost jistě byla podnětem pro dedukce o vzájemné příbuznosti těchto druhů a předpokladu existence jejich společného předka. Přesto, že jejich příbuznost je mimo jakoukoliv pochybnost, stále není jasné, jaké druhy (třeba již vyhynulé) byly jejich přímými předky. Snaha o nalezení důkazu vedla řadu vědců k hledání “chybějících článků“. Přes velké úsilí tento směr bádání dosud nepřinesl přesvědčivé důkazy, alespoň pro některé případy. Australopitecus je nyní považován spíše za boční větev než chybějící článek, totéž platí pro archeotperyxe, během jehož existence již byli na zemi ptáci atd. Navíc molekulární biologie a genetika spíš vyvracejí než podporují názory Darwina a ostatních evolucionistů a matematickými metodami dokazují, že druhy nemohly vzniknout nahodilými mutacemi. Zdá se, že současná věda v této oblasti stojí před zásadním přehodnocením výchozích paradigmat. Často nepochopitelně emocionální až demagogická snaha označovat vědce, kteří přicházejí s argumenty a důkazy, že některé teorie vysvětlující původ druhů a evoluci se nepotvrdily a neplatí, za kreacionisty, i když oni sami se za ně nikdy nepovažovali a nikdy nezdůvodňovali tyto procesy podílem božího zásahu, svědčí o tom, že se může jednat o naprosto zásadní změnu v nazírání na tuto část našeho poznání.

Co to pro nás může znamenat? Tak především to znamená že v některých vědeckých názorech stojíme zase na začátku. To se ale občas stává. Pokud by tomu tak nebylo zakrnělo by vědecké poznání na nějakém starším stupni a nebyl by možný vědecký pokrok. Přihodilo se to např. evolucionistickým teoriím ve společenských vědách. Stadiální vývoj společnosti (prvobytně pospolná společnost – otrokářství – feudalismus – kapitalismus – socialismus a komunismus) byl pevně zabudován do komunistické ideologie a tím zakonzervován po dlouhou dobu, kdy již dávno ztratil platnost. Jak se díky různým vědním disciplínám ukázalo, byly společenské procesy mnohem složitější a nedaly se zaškatulkovat do předem daných jednoduchých schémat (ať už se jedná o evoluci nebo o stvoření). Neděje se v biologii také něco podobného? Počet výsledků, které se neshodují s evolucionistickými teoriemi díky pokračujícímu vědeckému bádání se již zmnožil natolik že by už byl čas na změnu paradigmatu, celkového pohledu na tuto oblast? Tou změnou ale nemusí být návrat k bibli a nebo k jejímu doslovnému znění.

Zdá se, že podobné vření je i v některých dalších vědeckých oborech jako je fyzika subatomárních částic, geneze vesmíru apod. Stávají se i takové případy, kdy část vědců s pohrdáním odmítne teorii získávání elektřiny přímo z elektromagnetického pole díky zařízením pojmenovaným MEG (motionless electromagnetic generator) bez energetických vstupů, nebo jenom s minimálními, jako perpetuum mobile a jiní vědci jsou schopni na základě této teorie vyrobit funkční prototyp a získat prestižní patent. Jak je to možné? Chyběly těm prvním vědcům nějaké podstatné informace? Jsou tedy ještě vůbec vědci, když nedokázali správně ohodnotit platnost této teorie? Nebo i zde se schyluje k podstatné změně paradigmatu?

Jsou však i další témata poukazující na nedostatečnost vědeckého zdůvodnění daného jevu, kde je však podání důkazu obtížnější a kde badatelé – průkopnici jsou označováni za šarlatány, bývají vyobcování z vědecké obce a pro výstrahu oceněni negativními cenami jako je např. bludný balvan udělovaný spolkem Sysifos. Zde se jedná o naše nazírání na fenomén vědomí, jeho původ a vazby na materiální podstatu jako je mozek a nebo naopak nezávislost na mozku a hmotné podstatě člověka. Představa nezávislého vědomí, či vesmírného vědomí (které je pojmem nejen v psychologii, ale i ve fyzice) vyvolává velmi silné emocionální reakce u materialisticky smýšlejících vědců a funguje jako červený hadr na býka. Proč? V dnešní době již nelze přehlížet velké množství zážitků a poznatků z této oblasti, které dá se říct fungují, protože mají velmi široce prokázané terapeutické výsledky, kterých klasické vědecké postupy nebyly schopny dosáhnout. Navíc v poslední době byla představa nezávislého vědomí nebo mimotělního vědomí velmi výrazně podpořena světově uznávaným neurofyziologem, specialistou na lidský mozek, který byl do okamžiku zážitků spojených s klinickou smrtí přesvědčeným skeptikem a který z charakteru stavu mozku v dané chvíli zcela vyloučil, že by se mohlo jednat o halucinace, či jiné psychické jevy podmíněné špatnou funkcí tělesných procesů.

A tak je několik velmi vážných pochybností o schopnosti klasické materialistické vědy vysvětlit některé fenomény. Vyskytují se i snahy připustit že tyto jevy mohou existovat, ale že se jedná o anomálie. Uvidíme, jak dlouho s tímto vysvětlením současná věda (nebo spíš někteří současní vědci) vydrží. Pokud se však skutečně schyluje k přehodnocení základních paradigmat, co lze očekávat?