Tak nevím, jestli lze nazvat optimismus předsedy ČSSD Hamáčka ještě optimismem, nebo to je už něco jiného. Myslím, že jsem nebyl sám, kdo očekával další ztráty této strany po komunálních a senátních volbách. Kdo za to může? Myslím, že už je zcela jasné, že nikdo jiný než samotná ČSSD. A nemusím být prognostikem, abych předpověděl další pád do temnot, pokud se nestane něco výjimečného, něco zcela mimořádného.
Co by to ale mělo být? Naprosto zásadní změna. Personální a programová, ale také ve stylu práce. Má strana v současné době osobnosti, na kterých může stavět? Několik by se jich možná našlo. Někteří byli již v minulosti obětováni snad pro oběť samotnou, jako třeba pan Dienstbier a někteří museli opustit vrcholové pozice po prohraných parlamentních volbách. Škoda. Nebyli až tak špatní a hlavně náhrada za ně jaksi není. Resp. ta co je, může stranu, jak se ukazuje, přivést rychle do nenávratna. Respektované osobnosti ale nepřivede straně personální agentura. Ty musí ve straně samy vyrůst. Ale to se dnes už asi nenosí.
S programem je to trochu složitější. Zaznamenal jsem názor, že strana vlastně doplatila na to, že jsou jaksi splněny její dlouhodobé cíle, které prosazovala a za které bojovala, samozřejmě v domě minulé a ještě minulejší. Otázkou ale zůstává, jestli ty cíle byly splněny díky sociální demokracii nebo jen tak mimoděk jaksi díky obecnému pokroku. A tak asi nezbyde, než sednout a dát na papír, nebo na displej, novou levicovou ideovou doktrínu a na ní postavenou vizi. Vizi, která by reagovala na problémy společnosti příštích desetiletí. A těch jaksi není málo. Globalizace přináší nejen pohodlí a pro nás Evropany i jistou míru blahobytu. Ale plíživě se ukazuje i odvrácená strana. A není to jen migrace, vyvolaná chudobou, nebo spíš bídou, bídou nejen materiální, ale bídou všech stránek života. Robotizace a digitalizace průmyslu může způsobit velké sociální problémy. Mají socani nějaké návrhy, jak to řešit?
Jsou i jiné problémy, které jsou viditelnější nyní, v době velkého sucha, které nám můžou dost zkomplikovat život. Asi se nezmýlím, když si budu tipovat, že to je z velké míry důsledek našeho průmyslového zemědělství, které se jaksi nestihlo za téměř třicet let transformovat ze socialistického, a které zničilo základ všeho zemědělství a to ornou půdu. Udělali v této věci socani vůbec něco? A dalo by se pokračovat, např. sociální bydlení a vůbec.
Takže vize. Ale kdo by mohl být jejím autorem? Kdo by byl schopen svými myšlenkami zaujmout voliče, občany naší země? Kdo by byl schopen získat dlouhodobě jejich důvěru? Pan Zimola? Pan Foldyna? Pan Hašek? Pan Rath? Nebo exsocan a samozvaný spasitel pan Paroubek? Cha cha! Ten sarkasmus mě opravdu netěší, ale je bohužel na místě.
Situace je ale o to těžší, že žijeme v zemi, kde nevítězí ideje, myšlenky, zásluhy, ale billboardy. V zemi, kde trestně stíhaná osoba aspiruje na nejvyšší místa v politice i státní správě a vykonává je a občanům, nebo alespoň velkému procentu našich občanů, to nevadí. V zemi, kde bují populismus a extremismus podporovaný nejvyšším představitelem země prezidentem. V zemi, kde prezident hájí zájmy cizí nepřátelské mocnosti proti vlastním občanům a jim je to jedno. Těžko se bude v takovém prostředí prosazovat poctivá dlouhodobá vize, která nebude populistická, účelová a platná do termínu prvních voleb. Není ale jiné cesty, pokud se bude chtít sociální demokracie stát opět stálicí na našem politickém nebi.
Konečně jak má sociální demokracie pracovat, jak má působit na občany, aby je znovu získala do svých řad, nebo aspoň jako své voliče? Sice asi stále platí, že kdo má víc billboardů, na kterých může naslibovat hory doly, ten vyhrává volby, ale touto cestou zadlužená ČSSD asi jít dlouhodobě nemůže. A kromě billboardů musí ještě aspoň něco dokázat. A situace se může změnit. Za chvíli už nikdo nemusí věřit ani těm billboardům.
Těžko se hledá univerzálně platná rada. Myslím, že základ je důvěra lidí. Důvěra získaná prací v jejich prospěch. Jedině důvěryhodní politici můžou přesvědčit někoho o perspektivě nových idejí. Politici nezkompromitovaní v korupčních kauzách, nebo touhou po moci a po slávě.
Dalším kouzelným slůvkem je zásadovost. Nenechat se koupit mocenskými pozicemi jako např. ministerskými křesly, a odmítnout podílet se na masakrování demokracie. To ukázala ODS, která teď díky svému zásadovému postoji sbírá body. A co sociální demokracie? Padá do temnot. A bude to pád dlouhý. Pokud ČSSD zmizí z politické scény, nebude mi jich líto. Bude mi ale líto poctivé levicové politiky, která by tu mohla být. Jen se tím zvětší prostor pro populisty, fašisty a pro to nejhorší – komunisty