Ten se teda vybarvil

Média už zase zaspala! Zjistili jsme že zhruba před třemi týdny konvertoval Tomio Okamura k islámu a přijal jméno Abdul Džabbar (služebník Podmaňujícího). Jako akt dobré vůle poslal peněžitý dar ve výši deset tisíc korun Al Kaidě, hnutí Al Fatáh, Organizaci pro osvobození Palestiny a Pražské kavárně. Poslední dar se mu ale vrátil zpátky, protože neuvedl správné směrovací číslo. Část členů SPD se mu ale nepodařilo přesvědčit o smysluplnosti této změny a ti žádají, aby věnované peníze vrátil na účet strany. Kromě toho se mu už podařilo přesvědčit Adrianu Krnáčovou, aby Praha vystavěla na volném pozemku v Karlíně Islámské kulturní centrum pro imigranty, jehož součástí bude modlitebna příp. přímo mešita. Ta ale narazila, nejen u Zelených, kteří tu chtěli mít psí útulek, ale zejména u většiny předsednictva ANO, kteří již mají schválenou stavební dokumentaci v tomto místě na bioplynovou stanici. Budeme tuto aféru dále sledovat a informovat naše čtenáře o jejím vývoji.

Šrotovaná ČSSD

Co se to na té  naší politické scéně děje? Myslím tím dění kolem sestavování vlády, konkrétně jeho poslední dějství sehrané politiky hnutí ANO a naší ČSSD.

Minulé volební období, kdy vládla koalice Ano, ČSSD a lidovců se přes všechny problémy stále více jeví jako poměrně úspěšná vláda. Vydržela celé volební období, měla podíl na úspěšném hospodářském vývoji země a prosadila řadu důležitých zákonů. A navíc, byla to vláda slušných lidí až na výjimku Andeje Babiše, jehož temné pozadí spojené s pravděpodobným dotačním podvodem na Čapí hnízdo a korunovými dluhopisy stále zřetelněji vyplouvaly na povrch.

Bohužel voliči klady této vlády neviděli tak přesvědčivě a v posledních volbách strana dá se říci prohrála na celé čáře. Že k tomu přispěly fake news různého druhu včetně aféry lithium, je nabíledni. Pochopitelně to způsobilo vření v ČSSD a snahy o návrat k významu v minulých obdobích vynesly do vedení strany bývalé politiky, kteří byli v posledním volebním období upozaděni. Viníci této situace uvnitř strany byli potrestání a vznikla nová ČSSD. Co ale bylo opravdovou příčinou pádu strany? Bylo to ne příliš přesvědčivé a nedůrazné vedení, nebo větší podíl viny ležel ve vztahu ke koaličnímu partnerovi, hnutí ANO, které se stávalo stále více dominantním? Myslím, že druhá příčina byla tou hlavní.

A jaká je situace strany dnes? Určitě došlo k jakési konsolidaci když vedení převzali členové, kteří byli spíše v opozici. Konsolidace se projevila v sebevědomějším vystupování a otevřením diskuse  o dalším působení strany, zda bude v opozici, nebo ve vládě podporované komunisty. Sjezd strany nic nevyřešil a tak  vedení sáhlo k hlasování členské základny, která rozhodla jak rozhodla.

Strana stanovila požadavky na ministerské posty a své kandidáty. Docela sebevědomě. A začalo šrotování. Dalo se celkem s vysokou pravděpodobností očekávat, že prezident využije situace, aby dále posiloval svoji pozici a zabral si rozhodovací pravomoci, které jsou sporné. A vznikl spor o osobu ministra zahraničí, který odhalil jak slabá je pozice nové ČSSD. Náhle bylo po sebevědomí a ústupek v tomto sporu jistě předznamenal jak se budou podobné spory řešit v budoucnosti. A mašinerie na drcení demokracie v naší zemí opět zafungovala s neúprosnou tvrdostí a nenechala  nikoho na pochybách o co tady jde! Komunisti podpořili prezidenta a vysmátý Babiš už neměl těžkou práci pana Pocheho vykopnout ze seznamu ministrů. Vždyť kromě komunistů je tu ještě SPD, která to jistí.

A najednou je vidět jak pozice strany je slaboučká a jak sebevědomí některých politiků bylo jen nafouknutý pouťový balonek, který při první příležitosti splasknul. Straně teď už vlastně nezbývá než nedobrovolně a možná často i proti své vůli kývat na všechno co vymyslí trestně stíhaný premiér a prezident, který hájí bůhví jaké zájmy jen ne ty české. A komunisti? Ti jsou už zase u moci, ne sice oficiálně ale za to velmi účinně! Ne, tato situace nemá řešení a čeká nás tvrdý boj o demokracii a zachování svobod, které nám spadly do klína po listopadu 1989. A na pochybách o tom nás nenechává další aféra kolem paní Malé a jí opsaných diplomkách, kterou si jistě trestně stíhaný premiér snadno a se škodolibou radostí prosadí do vlády.

Nechci spekulovat, ale když se člověk nezaujatě podívá na politický vývoj u nás za poslední dvě volební období, najednou se zdá, že se nejedná o chaotické zmatené kroky, ale o promyšlené tahy, provedené chladnokrevně a s přesvědčivou přesností. Nějak se mi nezdá, že by to byli schopni vymyslet v hradní kanceláři nebo v sekretariátu ANO. Ti jsou jen ochotnými vykonavateli připravených a promyšlených scénářů, které jsou pravděpodobně sestavovány a testovány mimo území ČR. Tím by se ale měly zabývat naše tajné služby! Koho by ale měly varovat? Prezidenta? Premiéra? Parlament? Tak nevím, je mi z toho nějak smutno!

Devět statečných a pan prezident Miloš Zeman

Dne 3. července jsem si na iDNES přečetl zprávu, která obsahovala sdělení, že radní města Plzně odmítli prominout panu prezidentovi Miloši Zemanovi poplatek za parkování snad ve výši 1066,- Kč. Náš pan prezident se svým doprovodem parkoval na placeném stání a předpokládal, že poplatky budou jemu prominuty. Že si je nikdo neodváží účtovat. Dokonce ani naléhání krajských úředníků, kteří tuto akci organizovali nic nezmohlo, radní jednomyslně odsouhlasili že pan prezident platit musí! A odůvodnili to tak, že podle jejich názoru pan prezident důstojně nereprezentuje naši zemi.

Radní postupovali podle platných předpisů a mají na tento názor plné právo, dokonce bych řekl, že mají pravdu. Hlavně s tím reprezentováním. Já si myslím, že pan náš pan prezident nereprezentuje důstojně ani sám sebe, natož naši zemi. Na druhé straně si myslím, že jeho chování tak trochu vychází z naší národní povahy. Totiž ze snahy občas něco přechytračit, přečůrat, ušetřit na něčem, kde se normálně platí apod. V této disciplíně bychom získávali určitě všechny zlaté medaile, kdyby byla zařazena na olympijské hry.

Nemyslím si ale, že takové chování patří k roli prezidenta. U toho našeho jde ještě o něco jiného. Snaha budovat si pro sebe postavenía člověka stojícího nad předpisy a zákony, který je, díky své funkci a skutečnosti, že byl zvolen v lidovém hlasování, nemusí respektovat. Je to typické zejména pro orientální despocie, kde je vládce vtělením boha na zemi a všichni ho musí poslouchat a nikdo se mu nesmí protivit. Vrcholným a současně typickým příkladem je Kim Čong Un nebo V.V.Putin. Jim by se jistě chtěl podobat.

Ve vyspělých demokraciích ale takové chování prezidenta není možné. Zde se úzkostlivě dbá na dodržování zákonů hlavně těch, které platí pro všechny (i prezidenty). Pokud tato role vyžaduje nějaké výjimky pak je dána zákonem, nebo jiným předpisem.

U nás ale máme dost občanů, kteří tomu nerozumí, kteří to nechápou, dost takových chudáčků a ubožáčků čtveráčků. Tak třeba pana Ovčáčka. Tak už toho pane Ovčáčku nechte! A vy pane prezidente taky, nechte už toho!